o životě

08. 10. 2014 | † 10. 12. 2015 | kód autora: mSS

Jmenuji se Tereza,s roštěpem páteře jsem se narodila v Praze Motole,okamžitě mě převezli na Karlák kde mi sešili hlavu a záda,maminka nic nevěděla,nikdo jí nebyl schopen nic říct,až po dvou dnech k ní přišel/a doktor/kaa řekli jí že nemusím přežít,já to přežila,v papírech jsem měla napsané jen příjmení,doktor/ka,se pak mamky ptala a jak se jmenuje vaše dítě?a mamka řekla že Tereza,a tak začal můj život,od tří let jsem jezdila po lázních a nemocnicích protože jsem měla záněty močových cest,ve třetí třídě mi udělali urostomii,ale po čase mi planžeta nedržela na břiše a jelikož jsem měla větší spotřebu,tak jsem kolikrát musela nosit na břiše plínky,i když ta planžeta měla vydržet na bříšku 5 dní,bohužel už tomu tak nebylo.v roce 1997 v listopadu jsem se seznámila s přítelem,kterého jsem si v roce 2002 vzala,On sám má Dětskou mozkovou obrnu,po roce jsme se rozhodli že by jsme mohli jít na genetiku aby jsme věděli jestli by jsme mohli mít děti,když jsme k paní doktorce dorazili,tak na Nás koukala jak kdyby jsme byli z jiného světa že chceme mít miminko,také se Nás zeptala proč chceme mít děti když sami máme problémy,nic méně Nám vzorky krve vzali,a my čekali na verdikt,ten zněl že bychom měli nemocné miminko,a že bych mohla skončit na pořád na vozíčku,a tak jsme si řekli že miminko ne.V roce 2007 jsme se začali pídit po tom jestli by mi šla urostomie odstranit,tak nás jeden pan doktor z ortopedie v Praze poslal do Motola k panu dotoru Jeriemu,od té doby začal kolotoč s různými vyšetření,aby zjistili páni doktoři co a jak,jen jednou jsem slyšela od jednoho pana doktora že by tu operaci nedělal,jinak všichni byli pro,A tak jsem v květnu 2008 nastoupila do nemocnice,5.5.mě operovali.6.5.mě museli znovu operovat,protože mi prasklo střevo,bylo to za 5.minut 12.Naštěstí vše dopadlo dobře,po pár dnech mě propustili domů,já v té době byla v Čelákovicích u rodičů,po pár dnech mě začala bolet ledvina,začala jsem mít horečky a zvracela jsem,ani jsem se nemohla vycévkovat,a tak jsem zavolala do Motola ty mi řekli až okamžitě přijedu,sestra Péta okamžitě volala svému manželovi,at přijede domů,že mě musí odvézt do nemocnice,a tak okamžitě přijel a jelo se do nemocnice,v nemocnici,mi pan doktor řekl at si příště nehraju na hrdinku a okamžitě přijedu,dneska už vím,že jsem si asi měla zavolat sanitku.V nemocnici po vyšetření,mi zjistili že mám kameny v močovém měchýři,a tak jsem musela znovu na sál,po operaci mi doktor řekl že mám v ledvině sten,který mi po pár dnech sundají,když přišla ta chvíle tak mi pan doktor řekl at se ničeho nebojím,že to asi jen trochu zabolí,pan doktor byl moc hodný,laskavý a dělal všechno možné aby mě to moc nebolelo,nic méně,jsem stejně musela vykřiknout,protože to bolelo,ale pan doktor mě ujistil že jsem hodně statečná,nebot,jiný prý křičí ještě víc,já myslela že budu z té bolesti zvracet,ale naštěstí z toho nic nebylo,protože mi hned doktor nasadil něco na bolesti.Mezitím protože mi už z rukou nemohli brát krev tak mě napíchli klíční kost odkud mi vedli hadičky aby  mi mohli brát kdykoliv krev.a přidali se další problémy,z ničeho nic jsem začala zvracet,a tak mi museli dát z nosu do krku sondu,tu jsem měla asi týden 14 dní,pak už byl konečně klid.Když mě propouštěli domů,tak ke mě přišel jeden pan doktor a řekl mi,nerad to říkám ale bojím se vás pustit domů,poněvadž jsem pořád měla horečky,a tak mu říkám,pane doktore,já se také bojím,s Tím on odešel a já čekala až pro mě přijede táta.Ted už bez urostomie žiji 6 let a je to prozatím všechno fajn,i když se musím cévkovat :-))))))))))).


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.